Umíte si představit ten pocit, když máte celé letadlo jen pro sebe? Když kromě pilota jste to jen a pouze VY, kdo nastoupí na palubu a usedne po bok kapitána, a ještě ke všemu má před sebou svůj vlastní knipl? Já si to zažila, poprvé v životě, díky vyhlídkovému letu z brněnského letiště v Tuřanech. Věděla jsem, že to bude jiné. Žádné dopravní letadlo. Jen parádní výhled, kroužení (téměř) podle libosti, a dokonce možnost sama letadlo řídit! A to mě totálně uchvátilo.
Patřím k lidem, které létání přitahuje. Necítím strach ani závrať, spíš příjemné vzrušení ála „motýlci v břiše“. 😊 Zároveň mám ale respekt, i vůči počasí. Známe to asi všichni, jak s námi (žaludkem i nervy) zacloumají turbulence při letu velkým letadlem… Co asi pak dělají nárazy větru s malým letadlem?
Já si rezervovala termín na privátní vyhlídkový let nad Brnem na pátek 8. dubna, ale právě kvůli větrnému počasí se musel zrušit. Info jsem dostala od dispečera dle domluvy v den letu, kdy se teprve jednoznačně ukázalo, zda nám počasí přeje, nebo ne. A nepřálo.
Obratem jsem si ale domluvili další termín na 22.4. a já tušila, že tentokrát to vyjde. Od rána bylo příjemně, téměř bezvětří. Dispečer letu mi potvrdil, že můžeme vzlétnout, a tak jsme s kamarádkou, která mi fandila s nohama pevně na zemi a záchranným (blicím) pytlíkem, vyrazily. 😊
Neomylně do Tuřan
Na letišti v Brně Tuřanech jsem nikdy nebyla, vše jsem ale neomylně našla podle zadaných souřadnic. Na místě nás přivítal pilot letu Martin Matula a dispečer Tomáš Sláma. Oba mě nejprve překvapili svým mládím, ale jejich dobrá nálada a profesionální přístup byly signálem, že není důvod se bát.
„Loni jsme nalítali na vyhlídkových letech a v naší letecké škole 620 hodin. Jinak létám už třináct let. Začínal jsem v Brně v Medlánkách na větroních a tady na letišti v Tuřanech jsem čtvrtým rokem. Ano, jsme tady docela mladý kolektiv,“ vysvětlil mi na uklidněnou Martin. „A říká se, že nejzkušenější piloti jsou ti, kdo začínali na větroních, protože na přistání máte jen jeden pokus,“ dodal s úsměvem.
A tak jsme vyřídili potřebné papírování, informace o bezpečnosti letu i mé další zvědavé dotazy a vyrazili k letadlu vstříc zážitku.
Cessna 172
Venku na nás čekala čtyřmístná Cessna 172, lehký jednomotorový hornoplošný letoun. Na pohled vypadal až retro-romanticky. „Kdy byl asi vyrobený?“ napadlo mě. Tento model se prý začal vyrábět už v roce 1956! Náš stroj byl však o několik dekád mladší. Uff.
Pak už Martin s Tomášem jednoduše naši Cessnu čapli a s lehkostí, jako kdyby vážila pár desítek kilo (namísto okolo 800 kg), ji přesunuli na místo, odkud jsme měli startovat. Celé letadlo zkontrolovali, jestli je v pořádku a připravené k letu, a vysvětlili nám, že tak to musí nutně proběhnout vždy. Já si mezitím mohla s Cessnou zahrát na modelku a zapózovat pro památeční fotky.
Počasí nám zatím přálo, i když se slunce schovalo za mraky. A tak jsem se vyhoupla do kabiny, kde mně pilot pomohl s bezpečným připoutáním, vysvětlil mi použití sluchátek a vzájemnou komunikaci během letu, ukázal knipl a co na přístrojové desce k čemu slouží. Přiznám se, že nejsem technický typ, takže během minuty se mi všechno z hlavy zase vykouřilo.
Vzhůru, Brno!
Motor v tu chvíli už běžel, pilot žádal o povolení ke startu a letu a s naprostým klidem vyčkával na potvrzení. Po několika minutách jsme se konečně rozjeli. Za chvíli přišlo povolení ke vzlétnutí a my mohli konečně do vzduchu. Překonat gravitaci a stoupat výš a výš. Od té chvíle jsem si užívala pocit totální svobody, volnosti a nadhledu nad pozemskou krásou.
Namířeno jsme měli na Brno, tak abychom si prohlédli nejkrásnější místa. Centrum, Špilberk, Petrov s katedrálou a samozřejmě Brněnskou přehradu i Masarykův okruh, kde se přímo v tu chvíli jely závody, nebo hrad Veveří. Radost pohledět na všechno to hemžení naprosto jinak, z výšky, s nadhledem. Martin mě stihl při pilotování na vše upozorňovat a já se kochala tou nesmírnou rozmanitostí, členitostí i méně obvyklými místy a zelení.
A pak se ze mě stal pilot!
V několikasetmetrové výšce mi pak nabídl, abych se sama chopila kniplu. A taková nabídka se, přátelé, neodmítá! Vyzkoušela jsem si, jak letadlo usměrnit, jak stoupat i klesat, zatáčet, držet směr ve volném prostoru… Oproti řízení auta velký rozdíl – ačkoliv vše se zdálo tak jednoduché.
Když pak Martin přišel s nabídkou menšího adrenalinu, ani to nešlo odmítnout! Následovalo několik rychlých obratů a zatáček, a já najednou nevěděla, kde mám hlavu, nohy, kde tělo a kde zbytek mě celé. To byl pro mě intenzivní nový pocit naprosté ztráty kontroly! A žaludek začal protestovat, že na takové pokusy fakt není zvyklý, ani zvědavý. 😊
To už za námi ale byla půlhodina letu a bylo na čase se pomalu vracet. Cestou zpátky jsem se už jen kochala, jako bych zase vše viděla poprvé.
Mezitím se ale opravdu mračna zatáhla a po ladném a hladkém přistání se ohlásily první kapky deště.
Na zemi mě přivítala má osobní „reportérka“ Jarča a zachytila můj návrat na pevnou zemi. Ještě se mi houpalo celé tělo a žaludek, ale naprosto nadšená jsem vyskočila z Cessny zpátky do pozemského života a věděla, že sem se brzy vrátím.
Zatím si sice netroufám na let helikoptérou a už vůbec ne na akrobatický let, ale jak jen to půjde, dám si tohle znovu – třeba se svojí rodinou! 😉
Vyhlídkový let si můžete samozřejmě domluvit v různé délce – např. od 30 do 60 minut, pro 1 až 3 osoby. A také si vybrat lokalitu a s pilotem naplánovat, kam se poletíte podívat.
Tak neváhejte – i když jde o let – je to krásná jízda a zážitek!
Svůj termín si můžete rezervovat ZDE.
